Impresionismus v literatuře je jedním z proudů modernismu. Primární uměleckou strategií impresionistických literárních děl je vyvolání smyslového dojmu. Nejčastěji jde o lyrickou poezii, existují však také impresionistické prózy. Jejich děj je podřízen snaze o zachycení nálady či atmosféry, plynoucího a pulzujícího života.[1] Díla literárního impresionismu vznikala především na sklonku 19. století a v prvních letech 20. století a ideově vycházela z výtvarného impresionismu.[2] Významnou roli však hrála také impresionistická hudba, všechny tři umělecké druhy měly k sobě svými východisky blízko a čerpaly jeden z druhého.[3] Mallarmého báseň Faunovo odpoledne (1876), doplněná ilustracemi Édouarda Maneta, se například stala inspirací pro Debussyho symfonickou báseň Předehra k faunovu odpoledni (1894).[4]
Mnozí tvůrci impresionistických literárních děl byli zároveň výraznými básníky dekadence a symbolismu a rozlišení mezi jednotlivými směry může být u jejich tvorby obtížné. Symbolistní básně však naznačují přítomnost významu, byť nejasného či mnohoznačného, zatímco impresionistické básně se pokoušejí být abstraktními symfoniemi nálad, bez skrytých významových rovin.[5] Impresionistické literární texty bývají často zaměřeny na všechny lidské smysly, primárně na zrak a sluch, ale často oslovují také čich, chuť nebo hmat. Důraz je kladen na osobu vnímajícího mluvčího.[6]